Asimov’s, astrofyzika, akademici a astrobiologie

Aliteraci v titulu příspěvku jsem neodolala – co ale tedy titul znamená?

  • Nová povídka ve slavném SF magazínu Asimov’s. Jupí!
  • Skvělá konference The Astrophysics of Planetary Habitability.
  • Novinka z akademického prostředí v podobě Ceny rektora.
  • Chystaný volně přístupný seminář z astrobiologie.

Podívejme se na ty novinky postupně… Minulý týden mi v magazínu Asimov’s Science Fiction vyšla povídka „The Ship Whisperer“ (česky vyšla loni jako „Zaříkávač lodí“ v antologii Terra nullius a pak v čínském překladu v magazínu ZUI Found). Obsah čísla zde.

ship-whisperer

Počátkem února jsme s Tomášem Petráskem a Michaelou Káňovou navštívili konferenci The Astrophysics of Planetary Habitability a odnesli si z ní mnoho zajímavých novinek. V anglické části stránek jsou mé přehledy z jednotlivých dní konference: první dendruhý dentřetí denčtvrtý a pátý den.

Na akademické půdě se udílely Ceny rektora UK a je mi obrovskou ctí, že jsem obdržela Cenu rektora pro nejlepší absolventy přírodovědných oborů (aka Cenu Jaroslava Heyrovského). Moc děkuji všem vyučujícím (nejen) na PřF UK za jejich nadšení a inspiraci.

Poslední krátkou novinkou je chystaný astrobiologický seminář, který se bude od 10. března konat až do konce dubna každý čtvrtek od 14:50 v učebně mikrobiologie v přízemí Viničné 5. Pozváni jsou hosté ze špičky oborů od polární ekologie až po geofyziku. Zváni jsou veškeří zájemci z řad studentů i široké veřejnosti. Přednáškový cyklus zahájí doktorka Linda Nedbalová z Katedry ekologie PřF UK, která bude hovořit o sněžných řasách. Budeme se těšit na vaši účast! Celý program bude zveřejněn v nejbližších dnech.

A co nás čeká do budoucna? Poté, co jsem strávila půl zimy nemocná, doháním povinnosti čekající na mě na univerzitě, v popularizačních magazínech, přednášení, psaní beletrie i jinde. Minulé pondělí po delší pauze proběhl kurz publikování v zahraničí a na duben jsem vypsala další termín. Určitě přibudou další popularizační články, a ti, kdo si raději přečtou beletrii, rozhodně také nepřijdou zkrátka!

ceny-rektora

Pár čerstvých novinek: povídky za hranicemi i články o nejzazší hranici

Novinky na obzoru! Nejdřív krátká pozvánka: Dnes od 17:30 v Neoluxoru na Národní třídě budu spolu s dalšími autory na autogramiádě k 10. výročí dobrodružné série Agent JFK. Samozřejmě je možné si nechat podepsat i jakékoli knihy mimo sérii. Autogramiáda nejspíše potrvá zhruba hodinu, mě tam najdete jen cca do 18:10, protože bych tradičně měla být ideálně na více místech zároveň. Ostatně proto o autogramiádě informuji na webu až teď (na sociálních sítích jsem to alespoň stihla včera), a to zatímco dávám pozor spíš na probíhající přednášku na letošní soutěžní přehlídce popularizace fyziky.

Tak rychle a stručně k novinkám:

  • Povídka Zaříkávač lodí z letošní antologie Terra nullius v září vyšla v čínském překladu Hui Genga časopisu ZUI Found jako „船语者 (Chuan Yu Zhe)“. Anglicky vyjde v březnovém čísle magazínu Asimov’s. Počátkem října mi posílali sazbu ke kontrole – a neskromně mohu říci, že je na co se těšit.
  • V říjnu mi vyšla detektivní povídka The Adventure of The Lost Theorem v antologii The Mammoth Book of Adventures of Moriarty. Vyskytne se v ní nebezpečný mladý matematik, ztracený rukopis Bernarda Bolzana i záhadný posun sil v pražském podsvětí…
  • 15. prosince mi v novém čísle časopisu Fantasy Scroll Magazine vyjde SF povídka Dancing An Elegy, His Own. Jak se v budoucnu změní divadlo? Hrdinu ovlivní silným způsobem… Povídka zřejmě brzy vyjde i v češtině jako Zatanči elegii, svou vlastní.
  • Časopis The Future Fire v prosinci vydává antologii k deseti letům existence časopisu, kde kromě zajímavých kousků vyšlých v magazínu vyjdou i nové lehce experimentální práce, a to včetně mé Slice of Life ve formě recenzí VR aplikace.
  • Jinak mi letos vyšly povídky i v Domain SF, Saturday Night Reader, Theme of AbsenceThe Apex Book of World SF 4 a Fantastica.ro, nicméně o většině z nich už jsem tu informovala.
  • …a konečně i popularizační práce: V listopadovém čísle časopisu Vesmír vyšel článek o Evropské planetologické konferenci, kde jsme byli s Tomášem Petráskem. Další, obsáhlejší na konkrétní témata, se chystají. A na Osla jsem psala o zajímavém semináři Giuseppe Mitriho na Katedře geofyziky.

publications

Na čem pracuji teď? Nejdříve ze všeho potřebuji dokončit rozpracovaný román a pak se chci pustit do několika naplánovaných kratších prací od historické duchařské fantasy po hard SF o jedné velmi zvláštní kometě. Mezitím mě čeká část článku o Marsu, článek o Venuši a jeden poměrně spekulativní kousek o lidských modifikacích chystaný pro Clarkesworld. Nemine mě ani pár recenzí, kratších popularizačních článků a odborných textů. Tak zase brzy na čtenou!

Vesmir

KIC 8462852: Zvláštní pozorování a mediální senzace

KIC 8462852 je jednou z více než 150 000 hvězd dosud zkoumaných vesmírným teleskopem Kepler, v současné době nejúspěšnějším hledačem extrasolárních planet. V průběhu minulých dní prolétla světovými médii jako těleso, u nějž by se teoreticky mohla nacházet uměle postavená megastruktura (v případě hodně bulvárních plátků i jako „místo, kde byli objeveni mimozemšťané“…). Zůstaňme při zemi: Co některé odborníky k této hypotéze vedlo, jak ji plánují testovat a jaké další možnosti mohou existující pozorování vysvětlit?

Nejprve se podívejme na samotný počátek výzkumu této hvězdy. Kepler využívá metodu tranzitů, tedy přechodu planety z našeho pohledu před diskem hvězdy, což vede k periodickému chvilkovému poklesu její jasnosti. Většina světelných křivek z dat Keplera je nejprve vyhodnocována automaticky a po možném zachycení exoplanety dále analyzována odborníky, ale má je k dispozici i projekt Planet Hunters, do nějž jsou zapojeni zaškolení dobrovolníci z řad veřejnosti. Právě tam si poprvé všimli podivné světelné křivky KIC 8462852.

Pozorování: Výrazné poklesy jasnosti

Co víme o KIC 8462852? Jde o hvězdu hlavní posloupnosti typu F o hmotnosti necelého 1,5 Slunce, vzdálenou od nás bezmála 1500 světelných let. S dobrým dalekohledem byste ji mohli spatřit v souhvězdí Labutě, pouhým okem na to však nemáte šanci. Její světelná křivka vykazuje podivné kolísání, z nějž nejvýraznější byl 15% pokles kolem dne 800 Keplerovy mise (v roce 2009) a série poklesů zahrnující i jeden o intenzitě 22 % okolo dne 1500 (v roce 2011). Podivné je, že analýza pomocí Fourierovy transformace v signálu nenašla žádnou periodicitu kromě slabšího cyklování o periodě 0,88 dne, za což je s největší pravděpodobností zodpovědná rotace hvězdy.

Co může být za tak intenzivní a zvláštní poklesy jasnosti zodpovědné? Tabetha Boyajian z Yale University s kolegy se podívali na několik možností. Metodologický omyl (chyba přístroje nebo statistický artefakt) je sérií testů prakticky vyloučen. To, že by za průběh křivky zodpovídala pouze samotná proměnná hvězda, lze také vyloučit. Ač je většina hvězd proměnná (v určité míře dokonce všechny), typ proměnné hvězdy Be, který by mohl zodpovídat za podobné výkyvy, se vyskytuje pouze u spektrálních typů B a O (velmi hmotných nejzářivějších hvězd), jimiž KIC 8462852 rozhodně není.

„Přirozené“ hypotézy

KIC 8462852 zřejmě má hvězdného souputníka – ve vzdálenosti ani ne 1000 astronomických jednotek od ní (1000x dál, než jak daleko obíhá Země od Slunce) se nachází červený trpaslík. Zatím není jasné, zda jsou hvězdy gravitačně vázány ve společném systému, nebo menší hvězda pouze na své dráze momentálně prochází v blízkosti hmotnější. Není však možné, aby jako případná proměnná hvězda tento trpaslík způsoboval tak silné výkyvy jako ty pozorované.

Co takový disk prachu či plynu kolem KIC 8462852? Ač je obtížné přesně určit věk této hvězdy, nevykazuje žádné vlastnosti velmi mladých hvězd, které by si ještě zachovaly akreční disky. Katastrofické kolize v pásu asteroidů kolem hvězdy by teoreticky podobný efekt mít mohly, ale vzniklý prach by měl jít našimi teleskopy zachytit v infračerveném spektru, což se zatím nepovedlo. Jediná mohutná kolize větších planetesimál, ale co by vedlo k nepravidelnosti dosavadních pozorování? Navíc jde i o statisticky spíše nepravděpodobnou událost, i když se vezme v potaz počet hvězd sledovaných Keplerem. Prach obíhající kolem exoplanety či planeta s velkými prstenci (jaké má možná J1407b) by vedly k daleko pravidelnějšímu signálu.

Nejpravděpodobnějším scénářem se zatím jeví rozsáhlá rodina komet, buď vzniklých rozpadem většího kometárního tělesa, nebo poslaných z obdoby Oortova oblaku do vnitřní části soustavy gravitačním „nakopnutím“ jinou hvězdou procházející v relativní blízkosti (například oním červeným trpaslíkem), případně kombinací obou navzájem se nevylučujících mechanismů.

„Umělé“ hypotézy

A pak tu máme onu možnost uměle postavených struktur na způsob Dysonovy sféry, tedy kulovité „obálky“ stanic a přístrojů co nejefektivněji využívajících energii své hvězdy. Bezmála hysterii kolem této možnosti vyvolal článek publikovaný v The Atlantic 13. října, který se zabýval touto hypotézou, do jejíhož zkoumání se pustil zejména tým Jasona T. Wrighta z Univerzity v Pennsylvanii. Pár dní vše pomalu kvasilo, a koncem minulého týdne už se touto hypotézou média jen hemžila. Původní článek v The Atlantic nesl střízlivý tón, byť z hlediska čtenářské zajímavosti vcelku pochopitelně věnoval hypotéze mimozemské megastruktury největší pozornost. Seriózní periodika převzala zprávu se zájmem a zvědavostí, ale i zdravým dílem skepse, zatímco bulvárnější žurnály už čile informovaly o nalezení mimozemské civilizace.

Na to je však, mírně řečeno, brzy. Ve hře je i řada jiných, zřejmě pravděpodobnějších vysvětlení. Napřed se podívejme na to, co říkají Wright a jeho kolegové. Rozhodně netvrdí, že by pozorování KIC 8462852 byla důkazem existence mimozemšťanů. Už dříve z teoretického hlediska pracoval na možnostech detekce umělých megastruktur v datech z tranzitů. Na semináři o objevech Planet Hunters se setkal s Tabethou Boyajian přednášející o KIC 8462852 a pozorování ho okamžitě zaujala i z tohoto hlediska. Umělý původ objektů kolem KIC 8462852 je také validní hypotézou, která si zaslouží testování, a Wright rozhodně není žádný demagog. Ve své nové práci se přehledně věnuje různým přirozeným i umělým mechanismům, které mohou zapříčinit výkyvy v pozorované jasnosti hvězd, a konkrétním příkladům včetně KIC 8462852. Ještě doplňme: „Rozestavěná“ Dysonova sféra či „Dysonův roj“, případně jiné umělé struktury, by teoreticky mohly mít podobný efekt při tranzitu, ale zatím se to nezdá o nic pravděpodobnější než roj komet. Proč v dosavadním signálu schází periodicita a liší se intenzita jednotlivých poklesů? Proč by se něco umělého chovalo právě takto?

Ačkoli i u jiných hvězd byly vzácně pozorovány atypické tranzity, KIC 8462852 zatím zůstává jediná svého druhu. Po jejím objevení Tabetha Boyajian a kolegové zkonstruovali nový algoritmus, který měl v datech Keplera hledat podobný signál, nenašli však nic, co by nebylo vysvětlitelné například zákrytem dvojhvězdy.

S jakýmikoli závěry musíme počkat, dokud nebudou k dispozici nová data – toto je patrně vše, co lze spolehlivě říci na základě těch stávajících. Sám Kepler už nám bohužel v získání dalších dat pomoci nemůže. Po závadách gyroskopů byly cíle už tehdy velice úspěšné mise upraveny, aby se teleskop ještě dal spolehlivě využít. KIC 8462852 by s dostatečnou spolehlivostí již pozorovat nedokázal. Chystají se však programy zapojující pozemní teleskopy a ještě více by nám mohly říci dalekohledy chystané k vyslání na oběžnou dráhu. Mezitím Boyajian, Wright a další navrhli KIC 8462852 jako vhodný cíl pro rádiová pozorování v rámci programu SETI, byť o možnosti detekce mimozemských rádiových signálů panuje od dob Saganových už spíše skepse (signál z nezacíleného vysílání by se rychle ztrácel a naše vlastní civilizace se stále více spoléhá na metody, které „volání do širokého vesmíru“ nevyluzují, jako například přenos dat pomocí optických kabelů či úzké paprsky v komunikaci se sondami, nemluvě třeba o šifrování dat). Už byl schválen začátek soustavou radioteleskopů Allen Telescope Array.

Není zcela vyloučeno, že za zvláštnosti KIC 8462852 mohou megastruktury mimozemské civilizace, byť přesvědčivý argument zatím nepadl. Také není vyloučeno, že za ně mohou komety nebo že KIC 8462852 má navzdory svému nikoli nejmladšímu věku prachoplynný disk s podivným rozložením materiálu, za nějž by mohla být zodpovědná gravitační interakce s formující se planetou – nebo úplně jiné vysvětlení. Zcela vyloučit zatím nemůžeme nic z toho, a právě k vyvrácení chybných hypotéz a v ideálním případě podpoření jedné správné tu budou další pozorování. Mediální pozornost vůči interpretacím dosavadních dat je v mnoha aspektech přehnaná nebo špatně zaměřená, ale na druhou stranu v ideálním případě přitáhne pozornost právě i ke způsobu vyhodnocování dat a testování hypotéz. Ať už je skutečnost kolem KIC 8462852 jakákoli, rozhodně bude velice zajímavá; uvidíme, co přinesou budoucí pozorování!

Článek v The Atlantic

Odborný článek Boyajian et al. (2015)

Odborný článek Wrighta et al. (2015)

Wrightův blog o celé události

Pozn.: Článek byl napsán pro popularizační web, kde ovšem vyšel s tak hrozným ilustračním obrázkem, pozměněným titulkem (kde ještě ke všemu schází čárka) a rozsekanými odstavci, že po delší pauze od vydání jsem ho po drobném doplnění umístila i sem v podobě, která mi nerve oči. Střízlivému článku (kterým tento, doufám, je) zkrátka nesluší bulvární úprava.

Základy astrobiologie

Pokud vás zajímá obor astrobiologie, mám pro vás dobrou zprávu: Na Přírodovědecké fakultě UK ve čtvrtek 8. října od 14:30 začíná přednáška Základy astrobiologie vedená Tomášem Petráskem za pomoci Jana Tomana a mé maličkosti.

Přednáška představuje studentům obor astrobiologie, současné pokroky v něm a aplikace pro další vědecké oblasti. Soustředí se zejména na biologickou stránku oboru. Hlavní tematické okruhy zahrnují vznik života a jeho předpoklady, definici života, obecné rysy biologické evoluce a evoluční trendy, biogeochemické cykly a oboustranný vztah mezi organismy a jejich prostředím, možné podmínky pro život v naší soustavě (v průběhu celé její historie) i mimo ni, extremofilní formy života na Zemi, exotické habitaty na Zemi, jejich analogy jinde a možnosti exotických forem života na Zemi i mimo ni.

Dotkneme se i problematiky vývoje vesmíru, vzniku planetárních soustav, vymezení hvězdné i galaktické obyvatelné zóny, modelů životu příhodných podmínek, historie astrobiologie a výzkumu života ve vesmíru (tj. zejména s astrobiologií souvisejících výsledků úspěšných misí vesmírných sond), chystaných misí, metod výzkumu (včetně výzkumu hraničních podmínek života pozemských organismů co do teploty, tlaku, zrychlení aj.) či Fermiho paradoxu. Předmět je určen zejména pro studenty biologických, ale i jiných přírodovědných oborů všech ročníků se zájmem o probíranou problematiku. Nejsou vyžadovány žádné prerekvizity.

Pokud jste studenti UK, můžete si přednášku zapsat v SISu; pokud ne, nevadí, univerzitní přednášky jsou otevřené veřejnosti a můžete se na ně samozřejmě přijít podívat. Informaci o posluchárně doplním po finalizaci rozvrhu. Budeme se na vás těšit.

Zaklady-astrobiologie

 

Nejlepší povídka roku a další novinky z FF

Festival fantazie je za námi a letos se skutečně vydařil. Kromě spousty povedených přednášek, skvělých her a diskusí s přáteli mne čekal i křest právě vydaných Hvězdoměnců a jedno překvapení: cena Aeronautilus za nejlepší povídku loňského roku, kterou získalo mé Šeré město z antologie Zpěv kovových velryb (povídka byla mimochodem dříve nominována i v kategorii nejlepší povídka cen Akademie science fiction, fantasy a hororu). Domů se mnou tak jela i ozdobná nepraktická vidlička, jak jsme překřtili cenu modelovanou podle rakety Aeronautilus z Troskova Zápasu s nebem. Moc děkuji všem čtenářům, kteří pro povídku hlasovali, a doufám, že je podobně potěší i další vydané a chystané práce. Seznam oceněných ve všech kategoriích je k nalezení na webu XB-1, který mimochodem získal cenu za nejlepší SF/fantasy web.

aeronautilusBěhem doby, kdy jsem byla na FF, byl také zveřejněn obsah výběrové antologie The Apex Book of World SF 4, včetně mé povídky The Symphony of Ice and Dust, dříve vydané v magazínu Clarkesworld. Mám i další novinku ohledně vydávání na angloamerickém trhu, ale s jejím zveřejněním počkám, až se i v tomto případě ocitne na webu obsah daného čísla časopisu, což ještě může chvíli trvat. Zatím musím zachovat chvilku napětí…

Prozradit můžu to, že v češtině se na mé práce lze letos těšit ještě v časopisu XB-1, v angličtině například v magazínu Fantasy Scroll nebo britské antologii povídek o profesoru Moriartym – a právě nejen tam.

Blíží se Festival fantazie

novakova-hvezdomenci…a s ním i spousta zajímavých přednášek a doprovodných akcí včetně několika mých pořadů. Tradičně se budu účastnit zejména vědecko-technické a literární linie. Letos jsem si pro návštěvníky připravila křest závěrečného dílu trilogie Blíženci, Hvězdoměnců (vychází na konci června), a přednášky o kognitivních omylech a zkresleních (8. 7. od 21:00), oceánech pod ledem (9. 7. od 14:00) a Kuiperově pásu – především o nových pozorováních Pluta a jeho měsíců sondou New Horizons. K nejbližšímu bodu průletu dojde 14. července, přednášku budu mít 11. 7. od 10:00, a tak si na nejvíce vzrušující snímky sice budeme muset maličko počkat, ale už tou dobou NASA jistě zveřejní celou řadu zajímavých pozorování a povíme si něco o systému Pluta i celém Kuiperově pásu a ještě vzdálenějších oblastech naší soustavy.

S kým se na FF uvidím, ať už to bude na přednáškách, křtu, některém z divadel či filmů nebo pořadech s některým z hlavních hostů, především Sylvesterem McCoyem?

A propos; málem bych tu zapomněla zmínit nejnovější číslo časopisu XB-1, ve kterém se nachází můj rozhovor s Kimem Stanleym Robinsonem a mimo jiné i dva články o cenách Hugo, které jsem překládala.

Nové povídky za hranicemi

Státnice za mnou; články, překlady, korektury, copywriting a konečně i práce na novém románu a povídkách přede mnou. Zatím vycházejí práce z dřívějška, a tak mi v posledním týdnu vyšly hned dvě povídky v zahraničí (a v nejbližší době se chystá další).

Rumunský webmagazín Fantastica.ro připravil speciální české číslo, kde vyšel překlad mé povídky The Symphony of Ice and Dust do rumunštiny (ano, je trochu zvláštní, že dřív vyšla rumunsky než česky, ale co se dá dělat – XB-1 neuspěchám…). Dalšími povídkami přispěli Lucie Lukačovičová, Božena Čechalová, Pavel Renčín a Jaroslav Mostecký. Kromě toho v čísle vyšla i řada esejí od českých i rumunských autorů o české fantastice. Díky editoru Cristianu Tamasovi za nápad sestavit číslo zaměřené na české autory! Doufám, že naše fantastika rumunské čtenáře zaujme a že i čeští čtenáři se časem pro změnu budou moci seznámit s rumunskými povídkami.

V americkém časopisu Saturday Night Reader mi pak vyšla krátká SF hříčka A Taste to Be Remembered, která se prvně objevila česky jako Specialita šéfkuchaře v XB-1 4/2014.

Krom toho v pondělí 15. 6. od 16:00 organizuji workshop publikování v zahraničí. Inu, je vidět, že to jde!

Do útrob záhadné lodi… Ukázka z Elysia

V ukázce z románu Elysium, druhé části trilogie Blíženci, na webu časopisu XB-1 jste si mohli přečíst mimo jiné o nálezu záhadné vesmírné lodi poblíž Nové Andalusie. Jak se zkoumání kapsle, v níž mohl stěží přežít jediný člověk, vyvíjí dál? To naznačí nová ukázka…

Nevelký tým laboratoře vesmírných technologií Institutu pracoval na plné obrátky. Krátký spánek a rychlá dodání energie se staly každodenním chlebem jeho členů.

Amelia nespala už čtyři dny.

Na nohou ji držely energetické potraviny, vybičování adrenalinem, setrvačnost a kybernetické součásti jejího těla.

„Jeď se domů vyspat,“ prohlásila Val, jakmile ji dnes spatřila. „Nebo ne – vyspi se tady. Nechci vidět, jak v tomhle stavu řídíš.“

Amelia se zasmála. „Nádherně!“

Liangová pochybovačně povytáhla obočí, ale nerozmlouvala jí to. Jen si procházejíc kolem ní zamumlala něco jako však my víme, kdo se třikrát rozmlátil v kaňonu.

Amelia prošla sterilizační komorou a zamířila k vajíčku. Už o něm zvenčí zjistili všechno, co zjistit mohli – a všichni si byli vědomi toho, že to tak nemůže zůstat. Poslední dva týdny strávili jen přípravami na pokus o jeho otevření.

Respektive pokus o jeho ruční otevření.

Předtím proběhly první tři pokusy, kterým lidé jen přihlíželi – všem snahám robotů ale vajíčko bez sebemenší změny odolávalo. Až Amelia navrhla, že by stroj mohl reagovat na přítomnost žijících organismů, a setkala se s postupným váhavým přijetím.

Bude dnes den D? uvažovala a přejela rukou po vajíčku v místech, kde vypadalo nakřáplé – to se jevilo jako nejsnazší cesta dovnitř, neboť na povrchu nezjistili žádné spoje.

„Sezame, otevři se,“ zašeptala.

Do hodiny se kolem sféroidu shromáždila trojice lidí; další čtyři je jistili zvenčí a nepřetržitě monitorovali jejich životní funkce, vajíčko a podmínky v místnosti.

„Pořád si myslím, že bychom měli nechat roboty to udělat,“ řekl nervózně Rudolph a automaticky zdvihl ruku, aby se podrbal na bradě; lehký ochranný exoskelet mu v tom ale zabránil.

„A nejlíp to ještě celé sledovat seshora jako prvně,“ ušklíbla se Val Liangová. „K čertu, když už to zřejmě nejde jinak, zkusíme to takhle. Vsadím se, že s tím krámem stejně nehneme. Zjistit o tom zvenčí, co můžeme, a polechtat to ve fúzním reaktoru ve vesmíru daleko od planety, to je můj návrh!“

„Tak jo, pusťme se do toho,“ prohlásila Amelia a ke zděšení ostatních přiložila dlaně na sféroid a pak do něj vší silou kopla.

Chvíli panovalo konsternované ticho. Nic se nestalo.

„Jsi šílená, víš to?“ vydechl Rudolph.

„Jsem si toho dost dobře vědoma, ale díky za připomenutí. To bych asi totiž měla udělat i tohle.“

Amelia uchopila zprohýbaný povrch tam, kde se ze sféroidu stávalo „nakřáplé vajíčko“, zapřela se nohama a vyhoupla se nahoru.

Rudolph Vasquez ihned přiskočil a chtěl ji chytat, ale Amelia neměla ani v nejmenším úmyslu spadnout.

Vytáhla se až na samotný vrchol sféroidu a opatrně se postavila. Pak pravou nohou několikrát zadupala, ale vzniklý zvuk nijak nenaznačoval, že zařízení je duté. Popravdě skoro žádný nezazněl, jako by se náraz dokonale přenesl po celém povrchu a zároveň prakticky nerozechvěl okolní vzduch.

Náhle se ve sféroidu jako na pokyn rozevřel otvor, a než měla Amelia čas cokoli udělat, pohnout se nebo alespoň vykřiknout, propadla se dovnitř.

„Amelie!“ zvolal Rudolph. Hlas mu přeskočil. „Proboha, musíme ji dostat ven!“

„Nezavřelo se to. Ať tam roboti namíří kamery,“ přikázala Liangová, která navenek zachovala ledový klid.

Rudolph úzkostlivě sevřel pěsti. „Amelie, slyšíš mě?! Jak to, že neodpovídá?“

novakova-elysiumAmelia Valdezová neodpovídala, protože si připadala jako ve snu a zvuky zvenčí už vůbec nevnímala.

Propadla se nohama kupředu do měkkého, gelem naplněného křesla, v němž teď napůl seděla, napůl ležela. Před sebou měla neaktivní obrazovku a nevelký řídicí panel, který vypadal poškozeně. Titěrný vnitřek vajíčka se zdál nedotčený cizími zásahy; všechno tu působilo perfektně lidsky, ale zároveň na samé hranici možností současné technologie. Zakázková výroba, pravděpodobně pečlivě utajená. Nejspíše z Vodnáře, možná Amaterasu. Ten, kdo si loď objednal, musel být neskutečně bohatý nebo mocný, patrně obojí. Čím asi platilpenězi, znalostmi, protekcí? uvažovala Amelia, zatímco téměř okouzleně přejížděla prsty po měkkém materiálu křesla.

Dotkla se kontrolek na panelu, ale nic se nestalo. Systém byl zřejmě deaktivovaný.

Ale to Amelii Valdezovou nikdy neodradilo.

Odepnula ze skafandru pad a ruční laserový řezák. Usmála se a ztmavila průzor.

Ve chvíli, kdy řezákem oddělovala kryt panelu, se kamery na ramenech dvou robotů naklonily dovnitř a venku se ozvalo několik výkřiků a nadávek.

Amelia je slyšela skrz reproduktor skafandru, ale nevěnovala jim sebemenší pozornost.

Záběry máme a právě teď jsou vysílané do počítačů po celém Institutu. Můžeme mnohem víc získat než ztratit, když se do toho pustíme hned, pomyslela si a dál pokračovala v oddělování desky.

Seshora na ni dopadl stín. „Přestaň s tím ksakru, jsi šílená!“ křičela na ni Val skrz link skafandrů a patrně se chystala spustit dovnitř, ačkoli by tím bezmála přistála Amelii na hlavě.

Amelia vytrvale řezala dál. jen jedna strana.

„Jdu dolů, Amelie, slyšíš?!“

Zrychlila. Zbývalo jenom pár centimetrů.

Val nahoře váhala; spouštět se do těsného prostoru k Amelii se zapnutým řezákem jí zjevně ani ve skafandru nepřipadalo jako nejlepší nápad – ale pak se odhodlala, její nohy na chvíli zaclonily Amelii výhled na desku a pak jí přistála přímo na kolenou právě v okamžiku, kdy Amelia vypnula řezák.

Dívaly se na sebe tváří v tvář, průzory jejich helem se téměř dotýkaly.

„Okamžitě pojď se mnou ven,“ řekla nekompromisně Val.

Amelia se místo toho jen usmála, nadzdvihla se, až o sebe přilby skutečně ťukly, a za zády Val nahmátla řídicí desku a sundala ji.

Valerie ji chytila za ruce. „Zbytek už nech na robotech. Jinak jsi z projektu venku.“

„Moje rodina tenhle projekt platí.“

Amelia se jí vysmekla a rychle sáhla na odkrytý panel.

Nic neviděla, ale tušila, co kde může očekávat. Vsadila vše na to, že je to výroba Fengu z Vodnáře, jejichž stroje často sama upravovala – a než ji při veškerém smýkání se v těsném vnitřku lodi mohla Val znovu znehybnit, dosáhla Amelia svého.

Prostor zaplnilo jasné měkké světlo.

„Můj ty bože,“ vydechla Val a její stisk povolil.

Amelia fascinovaně hleděla na rozsvícenou konzoli. Vztáhla k ní prst a jemně se jí dotkla.

Málem si ani nevšimly, že se otvor nad nimi neslyšně uzavřel.

Nastalo ticho.

Z rádiové komunikace skafandrů slyšely Val s Amelií jen zvuk vlastního dechu.

To přimělo Amelii podívat se nahoru.

„Rudolphe,“ zašeptala mimoděk. „Jsi tam?“

Nic se neozývalo.

I Val už viděla, co se stalo. Pokusila se vstát a dosáhnout na strop vajíčka; sotva se ho dotkla špičkami prstů.

„Neslyší nás, že?“

„Nejspíš ne,“ přitakala Amelia.

„Takže jsme na to samy.“

„Pokud se někdo nepokusí ho otevřít stejně jako já.“

„Pokud se jim to podaří, když už jsme uvnitř.“

„Jsi optimistka.“

„Já vždycky,“ zavrčela Val. Zabušila na stěnu sféroidu, ale téměř to nebylo slyšet.

„Vnitřní povrch je zvláštní,“ poznamenala Amelia. „Pružný, ale velmi pevný. A to světlo, které produkuje, vypadá jinak než jako běžné diody nebo integrovaná bioluminiscence. A Val – vidíš tady někde něco dost velkého na to, aby to dokázalo recyklovat vzduch alespoň pár dní? A nějaký prostor na uskladnění zásob?“

„Kdokoli byl v téhle skořápce, musel být během cesty uspaný. Tady by za pár dní zešílel i už předtím nejšílenější člověk,“ odtušila Val. Amelia přes sklo helmy a ve slabém měkkém světle neviděla jasně její tvář, ale zdálo se jí, že bojuje s panikou.

„Jen pár minut a dostaneme se odsud. Ostatní znovu otevřou průlez.“

„Nebyla bych si tím tak jistá.“

Amelia se povzbudivě usmála. „Vsadíme se?“

Víc až v Elysiu ;). A mám dobrou zprávu pro všechny nedočkavé čtenáře: závěrečný díl trilogie, Hvězdoměnci, vyjde už koncem června!

novakova-hvezdomenci

Zaříkávač lodí: ukázka z Terry nullius

Časopis XB-1 minulý týden zveřejnil rozsáhlou ukázku z Terry nullius: předmluvu a část Vykradačky hrobů, úvodní povídky Martina Gilara. Pokud vám to ale ještě nestačí, přináším také krátkou ukázku ze začátku vlastní povídky Zaříkávač lodí.

I v dnešní osvícené době je rozšířenou pověrou, že pokud rozbijete zrcadlo, přinese vám to sedm let neštěstí. Nikde se ovšem neříká, co se stane, pokud začnete s rozbitým zrcadlem a poslepujete střípky dohromady. Nejspíš si k tomu budu muset něco vymyslet. Nebo vám koneckonců můžu říct svůj vlastní příběh – příběh rozbitého zrcadla.

Mohl bych začít před čtyřiatřiceti subjektivními lety, v momentě, kdy jsem byl počat, už tehdy rozbitý. Nebo vás můžu zavést rovnou sem: nahlížející do temnoty a uvažující o tom, co znamená. Tohle totiž není žádná obyčejná temnota. V infračerveném spektru září jen nepatrně víc než pozadí. Mohli byste si ji splést s extrémně chladným a tmavým hnědým trpaslíkem, dokud byste nezměřili hmotnost, gravitaci a složení. Pak byste se ocitli tváří v tvář problému. Věc, kterou se snažíte tak pečlivě popsat, je černý trpaslík; pozůstatek dávné hvězdy. Opravdu dávné. Pokud jste dávali pozor na hodinách fyziky, možná jste už zalapali po dechu a vykřikli, že to není možné.

Ale empirie vám dává na frak. Nemožnost existuje, měření byla nesčetněkrát zopakována a všechna vedla ke stejnému závěru. Tento skandální objekt však pozorujete ze vzdálenosti několika světelných let. Zoufale toužíte prozkoumat ho zblízka. A tehdy vstupuji do příběhu já, společně s Giordanem Brunem a čtyřmi dalšími slavnými mysliteli vskutku kosmické perspektivy.

***


Pokračovat ve čtení →

Svět knihy 2015

Letošní Svět knihy se vydařil skutečně výborně. Křty Elysia a Terry nullius proběhly skvěle, beseda o space opeře se ubírala zajímavým způsobem a pořadu se zúčastnila i většina autorů povídek z Terry nullius. Své nové knihy pokřtili i Jan Kotouč a Lucie Lukačovičová, Vlado Ríša promluvil o historii, současnosti i budoucnosti časopisu XB-1, časopis Pevnost spolu s nakladatelstvími Brokilon a Fantom Print zorganizoval příjemnou party a především všude bylo plno knih! Zkrátka příjemná a inspirativní akce.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA


Warning: A non-numeric value encountered in /data/www/20562/julienovakova_com/www/wp-content/plugins/ultimate-social-media-icons/libs/controllers/sfsi_frontpopUp.php on line 63